Historie léčebných lázní

Přestože povědomost o místních minerálních pramenech sahá do poloviny 15. století, s jejich využitím pro léčebné účely se započalo až v polovině 19. století. V roce 1856 přišel prof. dr. Friedrich Jäger, osobní lékař knížete Richarda Clemense Metternicha s nápadem zkoumat i fyzikální chování minerálních pramenů. Navrhl adaptaci pramenů a zbudování lázeňské budovy s vanami pro podávání koupelí. V té době byla postavena přízemní budova s 9 vanami a kotlem na ohřev vody vlevo od silnice ve směru na Kladskou (dnes již neexistuje). Bylo jímáno v té době šest pramenů, z toho Viktor a Richard byly využívány k pitným kůrám, ostatní prameny k uhličitým koupelím. Uznání minerálních pramenů za „léčivé“ v roce 1862 dalo impuls ke skutečnému rozvoji lázeňství v Kynžvartu.

Kníže Richard Metternich nechal postavit v roce 1863 první lázeňský hotel "Metternich" (dnešní lázeňský dům Orlík) a jak se zvyšovala návštěvnost lázní, přibývaly postupně další hotely. K rozvoji lázeňství přispělo zajisté i napojení železnice z Kynžvartu na trať Vídeň - Cheb v roce 1872. V Kynžvartu zastavovaly i luxusní vlaky (na rozdíl od současnosti). V roce 1885 byla postavena budova balneoterapie a dřevěná kolonáda (dnes již neexistující) pro příjemnější využití času lázeňských hostů. Lázeňské budovy byly stavěny v novorenesančním stylu. Město obdrželo v roce 1908 úřední označení "Lázně Kynžvart".

Od založení lázní až do druhé světové války navštěvovala lázeňské zařízení v Kynžvartu bohatá klientela včetně celé řady významných světových osobností politického i podnikatelského života. Rozvoj lázeňství zastavila druhá světová válka. Z lázeňských hotelů se stal lazaret a byli zde léčeni ranění němečtí vojáci.
Po válce pokračoval rozvoj lázeňství – ovšem už ve vlastnictví státu. Rok 1950 se stal důležitým mezníkem v historii lázní tím, že místo dospělých pacientů se zde začaly léčit děti. V době epidemie černého kašle v Praze totiž shledal prof. Procházka z nemocnice na Bulovce zdejší podnebí jako velmi příznivé pro léčení této tehdy těžké nemoci. Když v průběhu dalších deseti let zásluhou důkladného očkování a používání antibiotik se stal černý kašel vzácným, byly indikace rozšířeny na všechny nespecifické (tj. netuberkulózní) nemoci plic a dýchacích cest. Účinnost zdejšího klimatu se totiž potvrdila, protože u 97 % astmatiků vymizely záchvaty dušnosti během léčení a též dlouhodobé účinky léčby byly velmi příznivé. Hlavní léčebnou metodou se kromě klimatoterapie stala fyzikální léčba včetně speciálního léčebného tělocviku, řada dalších léčebných procedur, podpůrnou léčbou pak léčba pitná a dietní. Když se zjistilo, že při léčení astmatu se nápadně zlepšuje i přidružený ekzém, bylo rozhodnuto obnovit odpočívající balneoterapii a rozšířit tak indikace o ekzém a další chronické dětské nemoci kůže.

Lázeňské zařízení se stalo součástí Státních lázní Mariánské Lázně. S účinností od 1. 1. 1992 došlo pak k osamostatnění dětské léčebny a vznikla státní příspěvková organizace s názvem Dětská lázeňská léčebna Lázně Kynžvart, jejímž zřizovatelem je Ministerstvo zdravotnictví ČR. S účinností od září 2013, na základě schválení nového indikačního seznamu, byla léčba rozšířena o léčbu i dospělých pacientů a organizace přejmenována na Léčebné lázně Lázně Kynžvart.