Pramen Richard v Lázních Kynžvart

Když Richardův otec, kancléř Klement Metternich, projevil zájem o založení lázní v Kynžvartě, město neváhalo, a pozemky s vyvěrajícími prameny mu v roce 1819 ihned darovalo. Kancléř nejdříve zkoumal možné způsoby využití a tak nechal minerálky testovat na technickém institutu v Praze prof. Steinmannem a také švédským chemikem prof. Berzeliem. Vzhledem ke kladným hodnocením přistoupil kníže k dalším úpravám lázeňského území, nechal zachytit a klasifikovat sedm pramenů ve vývěrech vhodných k pravidelnému odběru, založil park a nechal postavit první lázeňské budovy sloužící k podávání koupelí. Mimoto vytvořil komplexní plán budoucího pojetí lázní. Když v roce 1859 zemřel, jeho dílo dokončil jeho syn Richard – nechal postavit první lázeňský hotel „Metternich“ (dnešní Orlík) v novogotickém stylu s výrazným erbem rodu Metternichů v průčelí budovy. Rok předtím (1862) došlo také k oficiálnímu uznání kynžvartských minerálních pramenů pražským místodržitelstvím za léčivé.

Spolu s hotelem Metternich byl pravděpodobně také nad vývěrem pramene Richard postaven málo známý původní altán ve stejném stylu. Pramen byl využívaný k pitným kůrám pacientů rozvíjejících se lázní i k osvěžení místních. Richardka měla teplotu 7°a průtočnost 5,75 Seidlů (žejdlíků). V té době dosahovala jemně mineralizovaná voda těchto hodnot (v 16 uncích vody … granů):

sulfát draslíku: 0,0229
chlorid draselný: 0,0043
chlorid sodný: 0,0343
uhličitan sodný: 0,1452
uhličitan draselný: 0,2850
uhličitan hořečnatý: 0,1040
kyselina křemičitá: 0,2357
kyselina fosforečná: stopově
Volný a částečně vázaný oxid uhličitý: 16,1932

V roce 1885 bylo zřízeno nové jímání do ozdobného litinového umyvadla. To bylo nahrazeno už v roce 1892 novým kamenným jímáním, jaké můžeme nalézt na místě dodnes. Nad tím byl zřízen i nový altán, stylově se přibližující tentokrát k nově postavenému (opět knížetem Richardem Metternichem) Balneu. Po další úpravě jímání bylo možné minerální vodu stáčet do lahví a distribuovat do celého světa. Ano, toto období bylo pro Richardku nejslavnější. Její depa se nacházely ve Vídni, v Paříži, v Londýně i v New Yorku. V novinách všech významných měst jsme mohli najít inzerát na „Knížecí Metternichovský kynžvartský pramen Richard – perlu Čech. Nejčistší alkalickou kyselku, zcela bez podílu železa“.

Velkou výhodou minerální vody Richard byla totiž její stálost – i přes velké vzdálenosti, které v lahvích urazila, se její kvalita nezhoršila. Při další analýze byla tato kyselka ohodnocena jako výtečná stolní voda, která předčí vyhlášenou minerální vodu z lázní Evian u Ženevského jezera. Takto se „Richardka“ stáčela až do roku 1947, kdy bylo její stáčení do lahví kvůli mizernému technickému stavu jímání i potrubního vedení ukončeno. I nadále ji ovšem bylo možné využívat ke kůře klientů lázní v altánu lázeňského parku. Toto využití trvá dodnes. V padesátých letech 20. století byla šachtice Richardova pramene opravena a prohloubena, čímž se opět zvýšila snižující se vydatnost pramene. Pro komerční snahy jistých místních restauratérů, kteří ji svépomocí v lázeňském altánu stáčeli a ve svých podnicích prodávali, je pro neklienty lázní voda k odebrání prostřednictvím automatu, kdy je cena za 1 litr je symbolické 2 Kč.